Louky na svazích nad golfovým hřištěm Austerlitz u Slavkova
V roce 1997 byla nad golfovým hřištěm u Slavkova vyseta speciální luční směs jako ochrana proti erozi. Dnes, po více než 20 letech, přináší návštěva těchto luk překvapivě pozitivní obraz: stabilní a produkční porost odolal suchu i času.
Autor: Ing. Ivan Houdek
Poté, co se na mírných svazích Staré hory mezi Velešovicemi a Slavkovem u Brna v r. 1997 začalo „modelovat“ golfové hřiště a stavět jeho zázemí, obrátil se na mne agronom zemědělského podniku Rakovec a.s. Velešovice Ing. Bořivoj Vrzala s žádostí o navržení a dodání lučních směsí. Luční směsi byly vysety na orné půdě nad okraji vznikajícího golfového hřiště jako ochrana před případnou vodní erozí.
Do směsí jsem použil naše odrůdy trav (ovsík vyvýšený Median, kostřavovitá festulolia Felina a Korina, kostřava rákosovitá Kora, lipnice luční Slezanka, jílek vytrvalý Mustang), dále námi udržované staré rožnovské odrůdy trojštětu žlutavého a kostřavy luční. Jako doplňkové druhy v malém podílu trav, jako kostřava červená , srha Aschersonova a sveřep bezbranný.
Z jetelovin byly do směsí namíchány následující: vičenec ligrus a v nízkém podílu čičorka pestrá, jetel plazivý, tolice dětelová a štírovník růžkatý.
Po hodně více než dvaceti letech od založení jsme 27. května 2025 s kolegyní – současnou obchodní zástupkyní šlechtitelské stanice DLF Hladké Životice MVDr. Silvií Bočkovou – vyjeli na louky v doprovodu již bývalého agronoma Ing. Vrzaly a současného agronoma. Louky byly po celou dobu sklízeny na seno, zpravidla plně vymetané, seno je povětšinou prodávané chovatelům koní.
Louky si zachovaly velmi dobře zapojený porost s ostrůvkovitým výskytem nesetých bylin (svízel povázka, vikev ptačí, silenka…) a téměř bez plevelů. Dominantními druhy v porostu byl ovsík vyvýšený, po něm festulolia a trojštět žlutavý, ve spodním patře lipnice luční. Po nich s různým zastoupením, zřejmě v závislosti na podloží, místy srha Aschersonova, řídce kostřava červená. Že jsme nenarazili na rostliny sveřepu bezbranného – ač se jedná o suchovzdorný druh – je pochopitelné. Totiž v té době jsem ještě neměl zkušenosti se zařazením sveřepu do směsí. Lze jej pro velmi pomalé vzcházení vysévat pouze do jednoduchých směsí s minimálním podílem jiného druhu, jinak konkurenci neustojí.
Z jetelovin byla ve spodním patře porostu dominantní tolice dětelová (která se pravidelně v otavách vysemenila), dále se běžně vyskytoval štírovník růžkatý, v místech řidšího travního pokryvu ojediněle světlomilný jetel plazivý. Překvapivě nevydržel tlak trav vičenec. Z planých jetelovin místy rostl také jetel pochybný.
Závěry z prohlídky luk
V náročných podmínkách suché jižní Moravy na větrném svahu velmi dobře obstály dle předpokladu suchovzdorné druhy trav – naše odrůdy ovsík Median a kostřavovitá festulolia Felina a Korina a trojštět žlutavý. Je možné, že někdy při opožděné sklizni, ať už první nebo druhé seče, dozrály některé laty ovsíku i trojštětů a na volných místech se výdrol ujal. V porostu totiž nikde nebyly mezery a v místech v bezprostřední blízkosti okrajů (roughů) hřiště, kde zřejmě dopadla i voda ze závlah, byl porost trav téměř neprostupný, jak byl hustý. A zcela bez jetelovin.
Pro mne bylo překvapivé, že kostřava červená se v porostu vyskytovala sporadicky, že ji výše uvedené trávy udržely opravdu jen jako doplňkový druh v místech možného dřívějšího poškození drnu. Z toho vyplývá, že při dostatečném zastoupení ovsíku a kostřavovitých festulolií vč. kostřavy rákosovité ve vysévané směsi (každého min. 20 %) si luční porost po desetiletí i v suchých podmínkách udrží zapojený a produkční porost. A „nezvrhne“ se v málo produkční a pícninářsky nehodnotný kožich kostřavy červené, jak to často na zanedbaných starých loukách vídáme. Dočasné druhy jako kostřava luční či jílek vytrvalý byly ve směsi pro rychlé zapojení po vzejití a počítalo se s jejich brzkým ústupem z porostu vlivem sucha.
