Výsev lze provést na jaře (březen–květen) nebo na konci léta (srpen–září), vždy podle vláhových podmínek. Právě výsev koncem srpna a začátkem září je v sušších oblastech často nejspolehlivější metodou. Rostliny mají po sklizni předplodiny dostatek vláhy ze srpnových a zářijových dešťů a stihnou do zimy vytvořit silný kořenový systém. Takto založené porosty pak na jaře startují mnohem rovnoměrněji než výsevy ze suchých jarních termínů, které mohou špatně vzcházet nebo zůstat nevyrovnané.

Půda by měla být jemně urovnaná a nezaplevelená; při výsevu po obilnině je vhodné zařadit podmítku a mělkou orbu. Obvyklý výsevek se pohybuje mezi 25–35 kg/ha podle složení směsi. Hloubka setí má být 0,5–1,5 cm, protože příliš hluboký výsev snižuje vzcházivost. Důležité je pH půdy minimálně 6,0 – při nižších hodnotách je potřeba vápnit, jinak jetel v porostu rychle ustupuje.

První seč nebo pastvu je vhodné provést až ve chvíli, kdy porost dosáhne výšky přibližně 25 až 30 centimetrů. U mladých jetelotrav je důležité nepřetěžovat je příliš brzkým nebo intenzivním využitím, aby rostliny stihly vytvořit silný kořenový systém a dostatečně se zapojily. Přestože jetel dokáže do značné míry zásobovat porost dusíkem, vyplatí se doplnit i další živiny – především fosfor, draslík a síru – které podporují zdravý růst a dlouhodobou vitalitu směsi. V suchých obdobích může být užitečné provést lehké vláčení, které naruší půdní škraloup, zlepší vsakování vody a stimuluje odnožování. Pokud sucho způsobí mezerovitost porostu, je vhodné doplnit chybějící místa dosetím vhodných trav. Důležitou součástí péče je také kontrola plevelů, zejména v prvních týdnech po založení. Při menším zaplevelení stačí mechanické zásahy, při silném výskytu je možné využít cílenou chemickou ochranu

NEJČASTĚJŠÍ CHYBY

Jednou z největších chyb je výsev do příliš suché půdy, kdy semena nevzejdou rovnoměrně a porost se špatně zapojuje. Častým problémem bývá také nedostatečná příprava pozemku, kdy zůstávají neodstraněné plevele nebo hrudovitý povrch, což ztěžuje optimální klíčení. Další chybou je příliš hluboké setí – semena jetelů a jemnějších trav potřebují pro rychlé vzcházení jen mělké uložení, ideálně do hloubky půl až jeden a půl centimetru. Při pH půdy pod 6 jetel strádá, a pokud pěstitel neprovádí vápnění, jeho podíl v porostu rychle klesá. Mnozí hospodáři také porost po založení příliš brzy a intenzivně zatěžují pastvou, což vede k jeho poškození a zpomalení růst

Jetelotrávy mají v současném zemědělství významnou roli nejen z hlediska výživy hospodářských zvířat, ale i z pohledu nákladů a vlivu na životní prostředí. Díky schopnosti jetelů vázat vzdušný dusík dochází k výraznému snížení potřeby minerálního hnojení, což šetří finanční prostředky a zároveň omezuje riziko vyplavování dusíkatých látek do spodních vod. Směsi poskytují vysoký obsah bílkovin, čímž pomáhají snižovat závislost na drahých nakupovaných bílkovinných krmivech, jako je sója. Pestrá skladba rostlin navíc podporuje biodiverzitu, láká opylovače a zlepšuje mikroklima v porostu. Kořenový systém jetelů i trav přispívá k lepší struktuře půdy a jejímu vsakování, což je výhodné zejména v obdobích sucha. Celkově tak jetelotrávy představují ekonomicky efektivní a zároveň ekologicky šetrné řešení pro dlouhodobě udržitelné hospodaření.